Měl Václav Havel syna?

Daniel, lékař ve středním věku, se vrací do rodného města, východočeského Trutnova. Zjišťuje, že minulost nelze obejít ani neutralizovat; lze ji pouze znovu otevřít. Město, kde kdysi stálo kino Stalino a jehož fasáda dnes nese sochu Václava Havla, se stává konkrétním prostorem střetu ideologií, paměti a zapomínání.

Příběh sahá od nacistických zločinů, včetně poboček koncentračního tábora Gross-Rosen na Trutnovsku a holocaustu na území dnešní Ukrajiny, přes komunistickou normalizaci až po dnešní vyprázdněnou svobodu. Před Danielem se rozplétá jako soustava rozhodnutí, která nikdy nebyla skutečně uzavřena.

Pátý román Marka Přibila (*1976) se rozvíjí jako mnohovrstevnaté vyprávění, v němž se osobní osudy prolínají s evropskými dějinami, veřejným prostorem a politickými mýty.

Autor prokazuje zřetelnou jazykovou suverenitu. Styl je hutnější a dynamičtější než v předchozích prózách, pracuje s přesným detailem, ironií, existenciálním napětím a reaguje na současný svět poznamenaný technologiemi, mediálním šumem a ztrátou orientace.

Významnou roli v románu hraje zápletka spojená s Danielovými prarodiči. Vedle ní vstupuje do příběhu také postava Václava Havla a jeho odkaz. Nejde o pietní portrét ani o lacinou provokaci. Havel zde vystupuje jako historická i lidská postava zbavená nánosu veřejných klišé, včetně souvislostí, které v běžném obrazu někdejšího prezidenta zůstávají stranou, a dosud neznámých momentů. Čtenář se dozví také to, zda byl Havel Danielovým biologickým otcem.

Děti Václava Havla je existenciální román o Evropě, která žije z nepřiznaných kompromisů, o paměti, jež se tváří jako vyřešená, a o jazyku, který dokáže přesně pojmenovat to, co se obvykle zamlčuje. V postavě Daniela se zrcadlí společnost, která se naučila přežít všechny režimy, ale nikdy si zcela nevyjasnila, kde končí vina a kde začíná přizpůsobení.